Děpolt II.

Děpolt II. (před 1167 - 21. listopad 1190, Akkon), syn Děpolta I. a Gertrudy, dcery Albrechta Braniborského a přemyslovský šlechtic, byl věrným spojencem knížete Bedřicha.

Život před kruciátou

Děpolt se narodil před odjezdem svého otce do Itálie.

Dobré vztahy Děpolta I. s vládnoucím knížetem pravděpodobně zapříčinily získání nebo potvrzení děpoltického údělu v druhé dynastii. +more Těsně před rokem 1182 se Děpolt II. objevuje na listinách týkajících se klášterů Waldsassen a Plasy s označením příbuzenského vztahu "Theobaldus filius patrui sui". V roce 1182 se dostal do sporu s pražským biskupem Jindřichem Břetislavem, který se snažil o osamostatnění církve na světské moci, biskup pro údajné násilnosti Děpoltových úředníků uvalil interdikt na Děpoltovu doménu. Na jednání v Řezně roku 1187 se salcburský arcibiskup Vojtěch i budoucí kníže Konrád II. Ota postavili na stranu biskupa Jindřicha. Děpolt byl označen za původce všech nesnází a utekl do ciziny. Vrátil se zpět po nástupu Konráda Oty roku 1189.

Křížová výprava

Kříž původně přijal kníže Bedřich, ale vzápětí zemřel a nástupcem na knížecím stolci se stal Konrád II. Ota, kterého více zajímaly domácí rozpory než kruciáta. +more Císařův kronikář Ansbert usoudil, že to byl "ďábel, který českého knížete svedl, aby v době zkoušek pro celé křesťanstvo opustil Kristovu cestu. " Novopečený kníže potvrdil Děpoltův úděl a pověřil ho vedením českého oddílu na třetí křížové výpravě. Fridrich Barbarossa dává klestit lesy za pochodu do Svaté země (Liber ad honorem Augusti) Křižácké vojsko vedené osobně starým císařem Fridrichem Barbarossou se vydalo na cestu na 11. května 1189 a skládalo se z velmožů celé Svaté říše římské. Součástí byl i oddíl, tvořený zčásti "lotrasy" propuštěnými pro kruciátu z českých žalářů, v čele s knížetem Děpoltem, který se k císaři přidal v Ostřihomi. Spolu s uherskými křižáky tvořili Češi při cestě Balkánem předvoj až do příchodu na byzantské území.

Už při pochodu k srbskému městu Niš nechal císař osm Čechů popravit za násilnosti na místním obyvatelstvu. Čeští křižáci se také aktivně zúčastnili drancování u Adrianopole. +more V únoru 1190 přepadli a vyplenili nejmenované město u pobřeží a získali bohatou kořist, v bažinách dokonce našli úkryt cenností domorodého obyvatelstva. U křesťanské, ale nepříliš přátelské Filadelfie, musel císař vyslat svého syna Fridricha Švábského, aby Čechům a mužům řezenského biskupa zabránil v útoku na již povolující městskou bránu. Pět set mladíků z Filadelfie vyrazilo na koních za odcházející výpravou a shodou okolností narazilo na Děpoltovy muže. Křižácké vojsko v čele s Fridrichem Barbarossou.

Další pochod výpravy se vyznačoval hladem a žízní. Mapa Akkonu (13. století)

A byl provázen neustálými drobnými i většími potyčkami s turkmenskými nájezdníky. V květnu 1190 se setkala se seldžuckým vojskem u Philomelionu. +more Seldžukové chtěli získat od císaře za klidný průchod výkupné, které jim nabídl ve výši jednoho stříbrného groše. Napadli předvoj výpravy a rytířské pluky pod vedením Děpoltovým nájezdníky odrazily a přešly do protiútoku. Na straně křižáků nebyly žádné ztráty, Turci přišli o téměř pět tisíc vojáků.

13. května se poblíž rozvalin města Axarate křižáci střetli s vojskem seldžuckého vládce Qutb ad-Dína, kde se český kontingent opět vyznamenal stejně jako 18. +more května při skvělém vítězství u Ikonia. Křižáci přes obrovskou únavu strženi osobním příkladem obou Štaufů dokázali město dobýt. Děpoltovi vojáci se v bitvě proslavili svou udatností.

Na počátku června křižáci sestupovali pohořím Taurus a císař se po cestě arménským územím nečekaně utopil v říčce Saléf. Po Barbarossově smrti se část německé výpravy vrátila domů, ale prořídlé jádro české výpravy pokračovalo dál na východ pod vedením Fridricha Švábského, který v Mamistře onemocněl malárií a vojsko pak bylo v Antiochii z velké části zdecimováno úplavicí. +more V srpnu 1190 se zbytek křižáků vydal pod vedením Fridricha Švábského a Konráda z Montferratu na jih do Tripolisu. Z Tripolisu se plavili do Tyru, kde získali informaci o návratu Jindřicha Lva z anglického exilu, což znamenalo další úbytek vojáků, protože se někteří šlechtici vraceli domů obhajovat svá práva. 7. října byli křižáci pod hradbami Akkonu. Obléhání Akkonu (středověká miniatura) Naposledy se Češi pod vedením Děpolta vyznamenali během bitky na mostě přes řeku Belus.

Děpolt II. zemřel na následky zranění či na mor.

Zbytek přeživších českých křižáků vstoupil pravděpodobně do služeb Richarda Lví srdce.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www. e-stredovek. +morecz/kniznica. php. info=10-Depolt-II]Děpolt II. [/url] * [url=http://www. e-stredovek. cz/view. php. cisloclanku=2006063001]Děpoltici[/url] * [url=http://www. e-stredovek. cz/view. php. cisloclanku=2005083002]Třetí křížová výprava[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070218102956/http://www. genealogie-mittelalter. de/premysliden_herzoege_von_boehmen_maehren/diepold_2_herzog_von_maehren_jamnitz_1190/diepold_2_herzog_von_maehren_jamnitz_+_1190. html]Genealogie[/url].

Kategorie:Děpoltici Kategorie:Čeští římští katolíci Kategorie:Křesťané třetí křížové výpravy Kategorie:Oběti moru Kategorie:Úmrtí v Akkonu Kategorie:Narození 12. +more století Kategorie:Úmrtí 21. listopadu Kategorie:Úmrtí 1190 Kategorie:Muži.